Psychoterapie je léčba duše, probíhá skrze vztah klient & terapeut. Psychoterapeutem se stává člověk absolvováním dlouhodobého sebezkušenostního psychoterapeutického výcviku a dennodenní praxí. Nesmí mu chybět vůle se neustále sebevzdělávat, nadání a empatie.
Každým setkáním s klienty se terapeutické schopnosti prohlubují, tedy čím větší záběr terapeuta, tím rychlejší je trvalé klientovo uzdravení. Klient v bezpečí terapeutického vztahu odhalí zdroje svého já, rozpozná, kdo skutečně je, co potřebuje a chce, což znamená ubírat se životem autenticky, nežít životy těch druhých.
Být sám sebou, tj. kongruentní je veskrze pozitivní. Neznamená to být bezohledný, nebo egoista, naopak, při sebeporozumění se s námi ostatní cítí bezpečně, jelikož vědí, na čem jsou.
Stáváme se příkladem hodným následování, čímž měníme svět kolem sebe k lepšímu.
Vybrala jsem si pro své povolání humanistickou psychoterapii zaměřenou na člověka – PCA Carla Rogerse a absolvovala dlouhodobý psychoterapeutický sebezkušenostní výcvik. Rozhodla jsem se též pro Focusing a následně pro Dětskou nedirektivní psychoterapii hrou. Jedná se o komplexní a náročný psychoterapeutický výcvik, který trval osm let, avšak supervize a vzdělávání u mne nikdy nekončí.
Prožila jsem přes 15 000 hodin s klienty a nepřestávám se udivovat a radovat nad zázrakem, který společně uvádíme v každodenní život.
Mylné by bylo se domnívat, že terapie spočívá v působení terapeuta na klienta metodikou, kterou se naučil v té či oné terapeutické škole. Psychoterapeutem se člověk stane vlivem výcviku, kdy nalezne svoji podstatu. Pak může nabídnout klientovi sebe, jako průvodce, protože už ví kudy kam. Psychoterapie je změna sebepojetí, tj. vnitřní změna příčin, nikoliv poradenství, pracující jen na odstranění vnějších dílčích následků.